Tomáš Kubíček je šéfbarmanem v dnes již legendárním pražském klubu Double Trouble. Za svou téměř patnáctiletou kariéru prošel jen několika málo podniky. Tomáš je totiž stálice. Člověk na svém místě, kterého zajímá především dobře odvedená práce a spokojený host. Své zkušenosti a přístup předává dál mladým barmanům a věří, že každý kdo projde “jeho” podnikem odchází připraven pracovat téměř kdekoliv.
K této profesi jsem se dostal úplně jednoduše. V době, kdy jsem si vybíral střední školu, tak si hodně mých známých vybralo právě hotelovku. A vzhledem k tomu že, jsem hodně společensky založený člověk a gastro mě vyloženě přitahovalo, tak nebylo moc o čem přemýšlet:).
Já měl vlastně ohromné štěstí na první zaměstnání, jelikož mi ihned nastartovalo kariéru. Na škole mě totiž na praxi poslali do hotelu U Zlatého Stromu. Kde jsem si během tří let prošel a vyzkoušel všechny provozy hotelu, a kde jsem po prázdninách nastoupil jako číšník. Dříve to tam byla klasická restaurace, kam jste zašel na jídlo, pivo a víno. Pak jsem měl roční odmlku, jelikož jsem musel na vojnu, a když jsem se vrátil zpět, tak bylo všechno jinak. Praha tenkrát zažívala boom, kdy se na diskotékách a v dobrých restauracích předělávali bary z normálních běžných na koktejlové. A ve Zlatém Stromu předělali komplet všechny bary - jak na restauraci, tak i na diskotéce, která je v suterénu hotelu.
Tím se změnilo naprosto všechno. Bylo to pro mě něco naprosto neuvěřitelného. Absolutně jsem od toho nemohl odtrhnout oči a neskutečně mě to lákalo. Bylo mi jasné, že má další cesta vede za bar.
Téměř ihned. Hodně mi pomohlo, že v té době odcházel jeden barman a já sem dostal možnost nastoupit na jeho pozici a zaučovat se jako barback.
V tu dobu to fungovalo tak, že jsi začínal na nočních směnách, jelikož byl větší klid na restauraci. Směna mi začínala v 19 hodin a končila v 8 hodin ráno. Okolo 23 hodiny pak opadával kšeft a já jsem měl čas na seznamování se se zbožím a na kompletní přípravu baru pro ranního barmana. V té době tam byly nápoje (alkohol, sirupy, džusy), které jinde k vidění nebyly, a než jsem si vše ochutnal a zapamatoval, tak to chvíli trvalo. Taky jsem se postupně učil míchat koktejly, kterých bylo na lístku okolo dvou set dvaceti. Tím, že jsem měl okolo sebe starší kolegy, kteří byli už na pozici barman, tak jsem měl neskutečnou motivaci vše umět a fungovat jako oni. Oni byli naprosto jiná liga než bylo k vidění ve zbytku Prahy a já jsem chtěl patřit mezi ně.
Záleží na každém, jak moc to chce a jak rychle je schopný se učit. Mně to trvalo cca tři čtvrtě roku. A je potřeba si tím projít. Víc si potom té práce vážíte a v dobrých barech vždy začínáte jako barback. Šejkr vám do ruky rovnou nikdo nedá.
Pouhé tři měsíce, jelikož mě přesunuli do hotelu U Prince, který má stejného majitele, a který je zas o level výš. Místní New York Bar tenkrát rozjížděl a zařizoval pan Michael Tretter, který tady byl, je a bude jeden z nejlepších barmanů. Takže to byla pro mě obrovská výzva a zkušenost, ze které čerpám dodnes. Pak jsem ještě proběhl tři podniky a zakotvil zde - v Melantrichově ulici.
Tato pozice mi byla nabídnuta. V předešlých letech jsem vykonával pozici Assistant Bar Manager pro stejného majitele akorát v jiném podniku. A když se po rekonstrukci klubu a znovuotevření měnily bary z klasických běžných na koktejlové, tak potřebovali někoho, kdo zajistí bezchybný chod obou barů a kdo naučí barmany míchat drinky.
Co se týče managerské práce, tak jsem v kontaktu s dodavateli, objednávám a přijímám zboží, dělám rozpisy barmanům, kontroluji kvalitu drinků a kvalitu přípravy pracoviště. I přesto, že nepatříme k velkým podnikům, tak je toho dost. Mohl bych ti popsat celou stránku. A pak samozřejmě jsem taky za barem, takže do toho odpracuji směnu barmana.
Primárně pracovní dobou. Pracujeme v noci a směny nám kolikrát končí v 5 až 6 hodin ráno. Tím pádem přes den, kdy většina lidí pracuje, tak vy spíte a naopak. Též musíte umět dobře odhadnout hosty, jelikož k nám nepřichází v klidné náladě jen tak posedět a pobavit se, ale přichází prostě pařit, a to někdy v dobré a jindy zas v horší náladě. Musíte tedy umět najít balanc, jelikož někomu nemusí sedět, že jste až moc živý a jiný to zase vyžaduje. Též si přes hlasitou hudbu a davy tolik se zákazníky nepopovídáte, což opět nějakým barmanům vyhovovat může a nemusí. Mně osobně vyhovuje to, že nejsme nijak upjatý podnik a práce u nás je zábava.
Každému, kdo rád komunikuje s lidmi, je společenský a chtěl by v tomhle oboru něco dokázat.
Měli byste mít o tuto práci zájem. To je to nejdůležitější. Něco vás na tom musí lákat. Pokora a slušnost by měla být z vaší strany samozřejmostí. Zažil jsem barmany, kteří ihned první dny vykládali, kde všude už dělali, a jak se to jinde dělá tak a tak. To víceméně nikoho nezajímá, pokud předešlé podniky byli navíc v pomyslném gastro žebříčku hluboko pod tím vaším. A ani nikoho neoslní, že jste byl během pěti let na deseti místech. Mělo by vás zajímat, jak se to dělá v podniku, kam jste právě nastoupil a zajímat by vás měla především práce. Nestůjte někde v rohu, ale raději se zajímejte a ptejte, co je potřeba udělat a s čím je potřeba pomoci.
V našem podniku máme stálý tým barmanů, kteří pro nás pracují i pět a více let. Zakládáme si na tom, a tím pádem i vytváříme pro zaměstnance takové podmínky, aby nám neodcházeli. Čili není úplně lehké se k nám dostat. Pokud hledáme někoho nového, tak je to vždy osobnost, ze které cítíme, že bude nejen dobře pracovat, ale zapadne i lidsky.
Moje číslo jedna je rodina. Moje číslo dva je Double Trouble. Moje číslo tři je trenérská činnost v mládežnickém fotbale, což je můj velký koníček a vášeň:).
